Home   |  Kontakty   |  B. Braun ve světě

Kateřina Antošová o sobě

"Nemusíš vyhrát, ale nesmíš se nechat porazit." Před úrazem běhala, dnes se věnuje paracyklistice. Představujeme vám Kateřinu Antošovou, novou ambasadorku projektu B. Braun pro život.

Kateřina trénuje šestkrát týdně a přesto má čas psát vlastní zkušenosti formou deníku. Na následujících řádcích najdete představení jejími vlastními slovy. 


Jmenuji se Kateřina Antošová.

1965
To jsem se narodila. Pamatuji přistání Američanů na mĕsíci a ruské tanky jedoucí srpnovou nocí. Jak vtipnĕ podotýká můj manžel, víno mého ročníku by už nepil. Od dĕtství mĕ to táhne do přírody.

1988
Dokončila jsem školu a narodil se mi první syn. Vždy jsem chtĕla mít velkou rodinu a bydlet s ní na venkovĕ. Při plnĕní snů jsem se dost nadřela. Vychovala jsem tři děti, postavili jsme dům a zasadili sad.

2012
Na synovĕ svatbĕ jsem se tĕšila na novou životní etapu, kdy už nebudu muset krmit vĕčnĕ hladové stádo a zbyde mi více času na partnera a koníčky. Pár dnů nato jsem sklízela hrušky a spadla ze stromu. Zlomený obratel přerušil míchu a já přestala mít možnost ovládat spodní polovinu tĕla. Začal mi doslova nový život. S úžasem jsem zjišťovala, že po svĕtĕ chodí hodnĕ lidí, kteří mi chtĕjí pomoci. Na prvním místĕ manžel a dál bych mohla popsat mnoho stránek, než bych všechny vyjmenovala. Také jsem poznala mnoho lidí, kteří na tom byli hůř a nevzdali to. Napsala jsem knížku Paradeník. Chtěla jsem se svými zážitky podělit.

2013
Začala jsem jezdit na handbiku. Mám v sobĕ sportovního ducha, nejsem náchylná vidĕt vše v odstínech černé a měla jsem štĕstí v neštĕstí. Zůstalo mi přeci hodnĕ: rodina, přátelé i práce, také zdravá hlava a ruce. Jediné, co mi chybĕlo, byl pohyb. Před úrazem jsem dĕlala snad všechny sporty, které mají bĕh jako základ. Půlmaratony, krosy, bĕh na lyžích, orientační bĕh. Každý, kdo zažil svobodný pocit bĕžet přírodou a cítit přitom vítr ve tváři, chápe, že mi bĕhání chybĕlo. Na vozíku se dá jezdit rychle  - ovšem  pouze na hladkém a rovném povrchu. Proto jsem si hned po návratu domů koupila handbike - ruční kolo. Tĕšila jsem se, že budu doprovázet bĕhajícího manžela na maratonech. Bez kola jsem mu nikdy nestačila. Ale po pár měsících manžel čím dál častĕji doprovázel na závody mnĕ. A musel si koupit silniční kolo - na horském mi nestačil.

2014
Připravuji se na Mistrovství svĕta v paracyklistice. Sportování na této úrovni už není tak zábavné, jako když jsem začínala. Trénuji šestkrát týdnĕ, chodím na zkrácený úvazek do práce a píšu o to všem blog. Psaní je další můj velký koníček. Vím, že ve svém vĕku nebudu nikdy mistryní svĕta ani paralympijskou vítĕzkou. Ale o to přeci nejde. Svým dĕtem jsem vždycky říkala: "Nemusíš vyhrát, ale nesmíš se nechat porazit".  Tak se tím teď sama musím řídit.