Kolapsů z přehřátí je u vytrvalostních sportovců dvakrát víc než dříve
Sportovci podceňují tepelná traumata vzniklá z přehřátí organismu. Je jich je 2x více než v minulých letech. Shodli se na tom odborníci na prvním kurzu Aesculap Akademie věnovaném krizovým stavům u vytrvalostních sportovních výkonů. „Jedním z důvodů je stále rostoucí počet hobby závodníků ve vyšších věkových „masters“ kategoriích a nárůst tropických teplot. Postihnout však může každého atleta bez ohledu na věk a stav trénovanosti. Edukace široké veřejnosti i organizátorů je naprosto nezbytná,“ říká odborný garant kurzu Aesculap Akademie, přednosta I. Interní kliniky FN Plzeň a LF UK a zároveň vítěz Českého poháru v Olympijském triatlonu a účastník mistrovství světa série Challenge prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D., FCMA. Kurz je v pořadí stým prvním kurzem simulační medicíny v tréninkovém centru B. Braun Dialog.
Kolapsy přicházejí neočekávaně
Většina netraumatických kolapsů u vytrvalostních atletů nastává za cílovou páskou po ukončení zátěže. Tyto kolapsy bývají většinou benigní povahy, tzn., že obvykle nevedou k vážnějšímu poškození zdraví. Příčinou je nejčastěji prosté vyčerpání, pokles krevního tlaku nebo dehydratace. Naopak kolaps atleta v průběhu závodu je často známkou závažného stavu. Mezi nejčastější dramatické stavy vyžadující bezprostřední zásah jsou srdeční zástava, tepelné trauma z přehřátí, významný pokles hladiny sodíku či glukózy v krvi, ale i řada dalších zdravotních poruch. Nejvážnější z nich, náhlá srdeční smrt, postihuje, přibližně 1 z 50 000-100 000 mladých atletů ročně. U starších sportovců je poměr 1:7000 ročně. Tepelné poškození je třetí nejčastější příčinou úmrtí sportovců v průběhu zátěže a vůbec nejčastější příčinou smrti u mladých atletů. „Kolapsy přicházejí obvykle neočekávaně, ať už v tréninku nebo během závodů. Nejsou-li včas rozpoznány a správně řešeny, mohou vyústit v nezvratnou tragédii. A naopak. Připravený a vzdělaný trenér, pořadatel či sám sportovec má v rukou řadu opatření a nástrojů, jak těmto tragédiím předcházet, případně jak je efektivně řešit, nastanou-li,”vysvětluje lékař, vědec a sportovec Martin Matějovič.
Prevence a edukace
Jednoho z mála kurzů, které jsou ve své teoretické i praktické části zaměřeny právě na řešení krizových stavů u vytrvalostních sportovních výkonů, se v budově Aesculap Akademie na Bulovce zúčastnilo na 3 desítky trenérů, sportovců i organizátorů velkých sportovních akcí. Osm hodin přednášek a praktických nácviků bylo rozděleno do pěti bloků, které se věnovaly problematice přehřátí, hlavním příčinám kolapsů, tréninku reakcí při kolapsových situacích a také zkušenostem organizátorů velkých sportovních podniků. „Kurz probíhal formou diskuse a výměny názorů. Velkou část jsme samozřejmě věnovali prevenci, kde se nám podařilo definovat základní desatero, kterým by se všichni vytrvalci měli řídit,“ říká MUDr. František Vojík z Aesculap Akademie.
Desatero vytrvalostního sportovce:
1. Znát svůj zdravotní stav
2. Nezávodit a přizpůsobit svůj trénink v době akutního onemocnění
3. Znát a naučit se rozpoznat časné varovné známky
4. Nepodceňovat preventivní lékařské prohlídky a posouzení míry zdravotního rizika
5. Pravidelný, systematický trénink
6. Aklimatizace v případě závodů při vysokých teplotách a vlhkosti vzduchu
7. Dostatečná hydratace před závodem a přiměřená v jeho průběhu – ne vždy více je více
8. Průběžné chlazení v průběhu závodů při vysokých teplotách a vlhkosti vzduchu
9. Pokud lze, tréninky a závody směřovat do nejchladnější části dne
10. Vyvarovat se sportovního „hrdinství“
Riziková skupina: netrénovaní hobíci
Charakteristickým rysem vytrvalostních sportů je stále rostoucí účast vyšších věkových „masters“ kategorií. Největší zastoupení na závodech typu maratonu či dlouhého triatlonu mají atleti ve věkové skupině 35-49 let. K tomu se váže i větší riziko zejména náhlých srdečních příhod nebo příhod v důsledku jiných chronických chorob. Z pohledu rizika plynoucího z nepříznivých klimatických podmínek se u hobíků může uplatnit i významně delší pobyt na trati. Ten je rovněž spojen s větším rizikem rozvoje symptomatické hyponatrémie v důsledku paradoxně nepřiměřeně vysokého přívodu tekutin, tzv. „otravy vodou“, zejména u rekreačních sportovců. U hyponatrémie dochází k v nejtěžších případech k otoku mozku, která může být život ohrožující. Mementem je například bostonský maraton v roce 2002, kdy zkolabovalo kolem 400 sportovců a řada z nich trpěla právě hyponatrémií. Pravidlo „musím pít co nejčastěji a co nejvíce“ je mýtus, které v tomto případě neplatí. Rekreační sportovci jsou obecně nejrizikovější skupinou, často nastupují do náročných masových závodů bez dostatečné přípravy. Profesionál na druhou stranu může inklinovat k zamlčení skutečností o svém zdravotním stavu, resp. potížích. „Největší chybou v okamžiku přicházejícího kolapsu je neschopnost včas rozpoznat příznaky a váhání při přijetí potřebných opatření. Nerozhodnost a nekompetentnost pozorujeme často jak na straně sportovců, tak na straně pořadatelů,“ popisuje František Vojík důvody, proč Aesculap Akademie uspořádala tento typ kurzu.
Vědomí, dýchání a krevní oběh
U akutního kolapsového stavu je na prvním místě vyhodnocení životně důležitých funkcí,
tj. stavu vědomí, dýchání, krevního oběhu. V případě, že atlet náhle zkolabuje, je v bezvědomí, nedýchá, případně má pouze lapavé dechy, je nezbytné okamžitě zahájit neodkladnou resuscitaci a přivolat odbornou pomoc. Varovnými známkami závažné poruchy zdravotního stavu je jakákoliv změna stavu vědomí (např. zmatenost), nízký krevní tlak, vysoká nebo naopak nepřiměřeně nízká tepová frekvence, vše přetrvávající navzdory klidové poloze vleže se zdviženými dolními končetinami nad úroveň srdce, a také vysoká tělesná teplota nad 40°C. „Příznaky závisí vždy na příčině. Náhlý kolaps v průběhu aktivity je vysoce podezřelý z primárně srdeční příčiny. Jindy mohou být srdeční příčiny předcházeny bolestmi ha hrudi, pocitem neobvyklého bušení srdce, námaze nepřiměřenou dušností, pocitem na omdlení,“ popisuje stavy předcházející kolapsu Martin Matějovič. Přehřátí často začíná celkovou slabostí, bolestmi hlavy, nauzeou, zvracením, svalovými křečemi. V dalším stadiu se rozvíjí zmatenost, iracionální chování, atlet není schopen udržet se na nohou, vrávorá. Mohou se objevit generalizované křeče až bezvědomí. „U kolapsu z důvodu přehřátí organismu je nejdůležitější okamžitě začít chladit. Nejefektivnější jsou vany s ledem, kam se kolabující sportovec co nejrychleji umístí,“ apeluje na pořadatele akcí Martin Matějovič. „I když se nejedná vyloženě o život ohrožující stav, základem je přerušit sportovní výkon a vysvětlit mnohdy odporujícímu atletovi, že existují mnohem důležitější věci než třeba doběhnout maraton,“ dodává František Vojík.
I profesionálové mají své dny
Účastníkem kurzu byl také přední český triatlonista, vicemistr světa v Ironmanu v kategorii 30-34 let, držitel českého rekordu v Ironman Hawai v hodnotě 8:41:41, absolvent FTVS a fyzioterapeut Petr Soukup. Sám nespočet kolapsových stavů při triatlonu viděl a několik zažil i na vlastní kůži. „Přicházející kolaps se u mě projevil tak, že mi najednou tělo začalo zahýbat nalevo a já nebyl schopen ho korigovat. Pak přišly mžitky před očima a všechno jsem viděl rozmazaně. Následovala úplná ztráta koordinace. Tento vážný stav jsem měl párkrát. Okamžitě jsem přerušil běh, lehl si do stínu a doplnil tekutiny, minerály a rychlé cukry. To pomohlo,“ popisuje své zkušenosti s kolapsovým stavem Petr Soukup. Pravidelnou prevencí triatlonisty Petra Soukupa je spiroergometrie. Na dynamický zátěžový test s analýzou plicní ventilace a výměny kyslíku a oxidu uhličitého chodí 1x až 2x ročně. Nyní uvažuje i o tzv. ECHO (echokardiografie = neinvazivní ultrazvukové vyšetření srdce). U výkonnostních a profesionálních sportovců může pomoci jako základní vodítko prevence při probíhajícím výkonu tepová frekvence tzv. anaerobního prahu. Tu lze stanovit buď výpočtem nebo empirickým testem právě při zátěžové spiroergometrii. Tepová frekvence anaerobního prahu dává signál, že tělo začíná pracovat na hranici svých možností, a v případě extrémních klimatických podmínek, například vysoké teploty, se rozhodně nedoporučuje tuto hodnotu překračovat.
101 simulačních kurzů Aesculap Akademie
Kurz krizových stavů u vytrvalostních sportovních výkonů je v pořadí stým prvním kurzem simulační medicíny v pavilonu B. Braun Dialog na Bulovce. První kurz se uskutečnil před čtyřmi lety v květnu 2014. Centrem simulací je reálný prostor JIP se všemi přístroji. V jeho středu je lůžko s celotělovým trenažérem poslední generace. Figuríně umělého člověka v žilách koluje červená tekutina, má hmatatelný tep, dýchá, umí se potit, ale také třeba kýchat, kašlat, krvácet, naříkat a cítit bolest. „Simulujeme prakticky všechny krizové stavy v intenzivní péči, které si umíte představit od infarktu, přes krvácení, šokové stavy a otravy až třeba po kritické situace u porodu, krizové stavy u dětí a novorozenců nebo řešení konfliktů s násilnými pacienty. O kurzy je veliký zájem jak z řad sester, tak lékařů. Neustále se také na základě potřeba zdravotníků snažíme obsah kurzů inovovat. Kurz řešení krizových situací u vytrvalců je toho důkazem,“ říká primář ARO FN Královské Vinohrady a lektor simulační kurzů MUDr. Michael Stern. Během pěti let prošlo kurzy simulační medicíny v pavilónu B. Braun Dialog na 1.500 zdravotníků. Kromě JIP je v tréninkovém centrum k dispozici konferenční prostor s kapacitou až 100 osob umožňující videokonference, sdílení obrazu do mobilů nebo projekci ve 3D. „Klíčovým místem je samozřejmě kromě prostoru JIP tzv. debrífingová místnost. Tam se rozebírají realizované simulace pomocí audiovizuální záběrů ze tří kamer. Když zdravotníci sami sebe vidí v akci, mnohem lépe si do podvědomí fixují správné a uvědomují ty špatné postupy. Nenahraditelná je simulace především pro nácvik práce v týmu,“ uzavírá MUDr. František Vojík, který u zrodu centra simulační medicíny stál.
Dále se o kurzu zmiňovali na Novinky.cz a ČT24.